Není pochyb o tom, že technologie se dnes rozvíjí skutečně velkým tempem. Stále více se tak stává běžnou součástí našich životů. To ale také znamená, že jim stále více důvěřujeme a spoléháme se na ně. Zároveň jim tak dáváme stále větší míru autonomie – například samy korigují teplotu, upozorňují nás v případě, že se něco stane, nebo dokonce samy kontaktují policii.
A to ani není řeč o tom umělé inteligenci, kterou mnohdy firmy používají k tomu, aby kontaktovaly své zákazníky, případně tvoří velkou část technické podpory. V nemocnicích potom autonomní roboti leckdy provádí samostatně operace, což vyžaduje velkou míru důvěry.
To vše však vyvolává otázku, zda je skutečně dobrý nápad jim dávat takovou míru kontroly. Velmi snadno se totiž může stát, že místo aby se přístroje řídily podle nás, budeme se my řídit podle nich. To ostatně leckdy vidíme například u chytrých hodinek, které nám třeba říkají, kdy máme cvičit nebo se alespoň začít pohybovat.
Je proto vhodné se zamyslet nad tím, kam to až může dojít a co vše jsme pro své pohodlí ochotni vlastně obětovat. Existuje spousta literárních i filmových děl, které nám ukazují, proč to není zrovna dobrý nápad. Měli bychom to ale brát skutečně tak vážně?
Ukazuje se, že ano. Jistě, může se zdát, že technologie jsou spolehlivější. Pravdou však je, že pokud selže ta, není nijak snadné následky napravit. S lidskou chybou to většinou nebývá tak horké. I když může mít leckdy vážné následky, člověka většinou zastavíme mnohem rychleji a snadněji než některý ze složitých přístrojů.
Není tedy od věci se zamyslet nad tím, zda je současný styl života skutečně dobrý. Jistě, není třeba se vracet do jeskyní, avšak není na škodu se zamyslet nad tím, zda nad námi nemají moderní technologie až příliš velkou moc. Je totiž pravděpodobné, že bychom toho mohli v poměrně blízké budoucnosti litovat.